V roce 1993 jsme si koupili za několik tisíc rozkládací pohovku, která ve svých útrobách skrývala dva navzájem do sebe se zasouvací rošty, na které se jako leporelo rozložily dva molitanové obdélníky. Výška výsledného lože umožňovala našemu tehdy psímu miminku vyškrábat se pohodlně do našich peřin.
Rozhodnutí posléze zvýšit spací prostor zahrnovalo:
Původně vypadala takhle:
A teď takhle:
Rozkládání trvá chviličku:
Po rozebrání bylo potřeba všechny části "převléknout":
A nezbytné malé intermezzo: