Skutečnost byla taková, že v prvním malém bytě jsme žádné postele ani neměli, protože by se tam ani nevešly. Po přestěhování nám již přibyl pokoj, který se mohl honosit názvem "ložnice" a tudíž by si nějaká ta lože i zasloužil - my ovšem také!
Nemaje v těch dobách peněz nazbyt a při reálné představě, že množství krámů - nikoli volného místa - roste úměrně s plochou bytu, neponechala jsem nic náhodě a úložný prostor jsem vyprojektovala nadstandardní: jedna postel pojme skoro třičtvrtě metru krychlového všeho možného a protože jsou dvě, hned je kam dávat objemné zimní bundy, boty, sezónní věci a podobně. Že jsou obě postele takřka plné, nemusím ani dodávat...
Krajní postel má všechny tři matrace sestehované tak, aby tvořily iluzi jedné velké, která se potom snadno zvedne, může zapřít latí z roštu a lze vesele kramařit.
Otevřená postel připravená ku krámování:
Druhá, ta u zdi, má každou matraci povlečenou zvlášť a tak se dá zvednout jen jedna, dát bokem a opět probírat útroby. Rošt je pohyblivý pouze vertikálně, latě jsou v horizontálním směru omezeny zarážkami z hřebíků protlučených skrz velké korálky s dírkou - synek mi snad už prominul, že jsem mu kdysi jeho korále zabavila ve jménu pohodlného spaní (bez zarážek by rošt pod matracemi nejspíš nevypočitatelně putoval).
Detaily umístění a vyndávání roštu:
Hotové letiště:
Nelze ovšem opomenout zmínit, že ani jedna postel nemá vlastní dno: dle mého soudu pokojový koberec zcela postačí. A na závěr perlička: obě postele mají na úzké straně u okna po dvou bytelných pantech, které dovolují celou spací plochu zvednout jako víko od krabice a ukrýt dovnitř - třeba "milence", jak se po uvedení postelí do provozu vyjádřil můj muž :-)