Měli jsme větší fenku, se kterou jsem na sídlišti potkávala hrstičku psů, u kterých byla přesvědčena, že je prostě musí sežrat... Standardní vodítko se motalo pod nohy jak mě, tak Berušce, navíjecí jsem taky musela držet a neměla jsem tím pádem volné ruce. Vzpomněla jsem si na funkci autopásu, který se zasekne v okamžiku příliš rychlého natažení. Jednou jsem si udělala cestu do práce jinudy - a potkala jsem vrak osobního auta! A překvapivě dosud nebyl nikým oholen o autopás :-)

Rozebrala jsem s tatínkovou pomocí uloupený navíjecí mechanismus i s celým autopásem tak, aby mi zůstala jen ta zásadní část. Pomocí několika kousků ze stavebnice Merkur jsem si vyrobila držák na popruh, který jsem si jednoduše připnula kolem pasu. A šly jsem na procházku. Jakmile Berča vyrazila - povětšinou s nekalými úmysly - kupředu příliš rychle, mechanismus se zasekl a měla po ptákách. Když chodila způsobně, autopás se vesele odvíjel, nastaven kusem běžného popruhu, o několik metrů. Pás byl stále napnutý, nikomu se nemotal pod nohy a já mohla nosit ruce třeba v kapsách.

Autopásové vodítko u pasu:

• Všechno jde - jen vědět jak!
• Handy - Dandy

• Moje psí stránky
• Moje příklady zdrojových kódů