Přišla jsem na to, že víkendové čundrování spolu se spaním v autě má svůj půvab a výhodu o to větší, že nemusím hledat noclehárnu podle místa dojetí. Notabene, když moji chlupatou psí spolupasažérku by v každém penzionu určitě pod střechu nepřijali. Takhle můžeme v sobotu po ránu vyjet z domova a kam dojedem, tam dojedem, vždycky se nenápadné místečko k přenocování najde.

Zásadním problémem ovšem byla nemožnost sklopení sedadla spolujezdce do jakžtakž roviny - alespoň stará verze mého Suzuki Swifta toto nedovoluje. Pokud člověk spí celou noc na zádech, dá se toto nastavení akceptovat, o pohodlí však nemůže být řeč. Začala jsem přemítat, jak docílit roviny.

Začala jsem tím, že jsem auto před panelákem odstavila na relativně méně frekventované místo a navíc jsem zakryla přední sklo protisluneční clonou. Nestála jsem o zvědavce :-). Potom jsem opěradlo spolujezdce sklopila co nejvíc to šlo a popojela sedačkou dozadu až na doraz. Sametový potah jsem pokladla velkým měkkým igelitem a na krajích potravinářskou fólií. Měly zabránit potřísnění sedačky, protože jsem na tento separační materiál začala klást 8 - 10 cm široké proužky plátna nacucané zprvu namíchaným lepidlem na tapety (Apeko) a poté naředěným Duvilaxem B. Oba zbytky lepidel mi vyšly tak akorát. Tyto vrstvy jsem vytvořila dvě na sobě a protože tehdy byla parna, do druhého dne byl skelet proschlý. Potom jsem na látkovou slupku popřilepovala pomocí oboustranné lepicí pásky obdobně široké pruhy nastříhané z 8 mm silné karimatky. Mým záměrem bylo vyrobit formu, která udrží tvar a bude co nejvěrněji kopírovat tvar budoucí "postele".

Na skořápku z plátna a karimatky jsem začala postupně přidávat malé obdélníkové polštářky, plněné molitanovou drtí zakoupenou v Řempu. A to podle rozměrů sedačky a sklopeného opěradla. Doprostřed, v místě zlomu, jsem vložila polštářek válcový. Prostě potřebovala jsem jimi vyplnit prostor tak, aby po přiložení laťky opřené o kraje sedačky i opěradla vznikla iluze roviny. Jakmile jsem měla výplň tak akorát, odnesla jsem vytvořenou "matraci" domů a tady jsem na vršek tvořený polštářky přiložila odpovídající tvar vystřižený z karimatky. Zbývalo obojí spojit dohromady. Na více místech jsem spodní díl vyrobený přímo v autě i vrchní karimatku poslepovala dohromady kobercovou lepicí páskou, z jednoho prostého důvodu: bez ní by zcela určitě došlo k protržení karimatky při sešívání.

Poslední úkon zahrnovalo obalení výsledného tělesa tmavou látkou z fleecové deky a zašití okrajů. Hotová výplň zapadne na připravenou sklopenou sedačku jako puzzle. Původní opěrka hlavy je na přespání vyměněna za větší: na desku ze silnější překližky jsem nalepila 2 cm silný plát z pěnového polystyrenu a na něj kus koberce s filcem. Zespodu jsem pomocí úchytek přišroubovala dvě ocelové tyčky prům. 10 mm ve stejné vzdálenosti od sebe a hloubce jako u originálu (po první noc jsem zjistila, že tyčky je nutné ještě ohnout o přibližně 19 stupňů dolů). Desku jsem nasunula do povlaku jako na polštář. Tím se spací plocha příjemně zvětšila a pak se již opravdu dalo říci - dobrou noc!

Detail polštářků:

Profil matrace z boku:

Tvar matrace zespodu:

A máme rozestláno:

Převoz vzadu za sedačkou:

V praxi:

• Všechno jde - jen vědět jak!
• Handy - Dandy

• Moje psí stránky
• Moje příklady zdrojových kódů